ProSrdce.Cz: MUDr. Petr Bouchal
Kardiologická ordinace
Kardiologická ordinace > Vaše diagnóza - příběhy nemocných > Ischemická choroba srdeční

Ischemická choroba srdeční

Autorem vyprávění je muž, 72 let, bývalý výzkumný pracovník, vysokoškolák, trvale žijící v Brně.

Do svých 62 let jsem byl relativně zdráv, tedy bez podstatných zdravotních problémů. Celý život jsem byl velmi aktivní a pohyblivý, abstinent, nekuřák, bez nadváhy – podobně jako oba rodiče. Životosprávou a životním stylem jsem se nijak zvlášť nezabýval – měl jsem celkem lehkomyslně za to, že když se vše stávající zatím osvědčuje, že není třeba nic měnit a že to takto (sic!) půjde dál.

Před 11 lety jsem začal pociťovat občas velmi nepříjemné stavy; zejména hučení v uších, občasné bušení srdce. Tyto stavy přicházely zejména po ulehnutí. Zpravidla jsem se na chvíli posadil a čekal, až to přejde. Lékaři jsem se z nerozumu, ke své škodě, nikdy nesvěřil. Až se ucho v létě 1993 utrhlo. Během dlouhé cesty autem z Francie jsem dostal bolestivý zánět středního ucha, se kterým jsem musel po návratu navštívit lékaře.Byla sobota a proto jsem se dostal na pohotovost mající ORL.jedné brněnské nemocnice. Vyšetřující lékař byl pečlivý a změřil mi tlak. Patrně se naměřených hodnot dost zděsil, protože přes mé námitky mě dal naložit na vozík a ve vodorovné pozici nechal převést na jejich internu.

Tam jsem se poprvé dověděl, co je příčinou výše uvedených nepříjemných stavů. Byla to zanedbaná vysoká hypertenze, vyžadující okamžité a energické léčení. Tak se ze mne přes epizodu s mediootitidou stal na dlouho pacient ambulance interny. Docházel jsem tam pravidelně 4 – 5x ročně na všechna potřebná vyšetření, Holterova monitorování a zejména pro léky. I zde jsem měl štěstí na ošetřujícího lékaře. Starý pan primář byl velmi laskavý člověk, velmi citlivý k pacientům. Jednou když jsem viděl pana primáře vyšetřovat jeden z mnoha skutečně vážných případů, chtěl jsem vyjádřit svůj dík za péči a vyjádřil jsem to patrně naivně slovy: „je mě někdy až trapně, když vidím Vaše opravdu těžké případy. Nic mě nebolí a v porovnání s takovými mně toho až tak moc není“. Pan primář to v celku vydržel a klidně mně vysvětlil: „Mýlíte se, vaše nemoc je také velmi vážná a když jí podceníte či zanedbáte, tak si výhledově můžete vybrat. Buď infarkt myokardu, nebo iktus – tedy mrtvici!“. Byla to moudrá (a zároveň věštecká) slova, která mě vedla konečně k uvědomění si svého stavu a s ním spojeného rizika.

Přes dlouhou a opravdu ukázněnou léčbu a životosprávu se moje hypertenze dlouhodobě již nikdy moc nezměnila. Na sklonku léta 2001 se začaly již objevovat občas bolesti na hrudi, zejména při námaze či chladu, někdy i pocit dušnosti. Situace se v ten čas ještě víc znepřehlednila tím, že jsem byl zapleten do autonehody, při které jsem měl od nárazu do bezpečnostních pásů pohmožděné sternum a bolestivá žebra. Odlišit, které bolesti jsou jakého původu, bylo obtížné a tak jsem ošetřující lékařku svými výpověďmi bezděky mátl, že jde o traumatické bolesti. Jejich léčením se ztratily cca 2 měsíce. Bolesti neustupovaly, naopak, a lékařka konečně zavrhla všechny moje řeči o úrazu a pro podezření na ischemickou chorobu srdeční požadovala odborná vyšetření. Po jejich provedení již všechna ta neinvazivní svědčila pro ICHS. Potvrzení posléze přinesla provedená koronarografie. Nález byl předán kardiochirurgické komisi, která doporučila operační řešení. Diagnosa: ICHS, syndrom angíny pectoris II. stupně, hypertenzní nemoc. Domluva operace byla původně ihned „z lůžka“ po koronarografii. Ale vstoupily do toho velikonoce a byl jsem poslán domů. To bylo mrzuté, protože v tu dobu jsem již měl bolesti značné a časté a operaci jsem očekával s velkými nadějemi. V mezičase jsem byl předán do péče odborného kardiologa. A opět jsem měl velké štěstí. Narazil jsem na velmi svědomitého, laskavého odborníka, který mě svým osobním zásahem přivedl urychleně k operaci – revaskularizaci myokardu 3 násobným by-passem. Operace se zdařila, rekonvalescence proběhla bez problémů, projevy ischemie ustoupily. Pobyt v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně byl po všech stránkách jedinečný a nezapomenutelný zážitek. Odborná péče a lidský přístup všech zúčastněných k pacientům byly jedinečné. Zasluhují jen obdiv a vděk!

Dnes jsem již 2 roky po operaci. Jsem v trvalé kontrolní péči a další léčbě u svého kardiologa, kterému naprosto důvěřuji a na návštěvu u kterého se vždy opravdu těším. Daří se mně nyní relativně dobře (až na drobné potíže při remisích v zimních, chladných dnech). Výrazného zlepšené kvality svého života si velmi vážím, omezován jsem jenom v přijatelné míře.

*/