ProSrdce.Cz: MUDr. Petr Bouchal
Kardiologická ordinace
Kardiologická ordinace > Vaše diagnóza - příběhy nemocných > ICHS- léčený aortokoronárním bypassem

ICHS- léčený aortokoronárním bypassem

Příběh pana ing J.V.69 let

Své vyprávění o mé ischemické chorobě srdeční začnu tím, jak toto onemocnění dalo poprvé o sobě vědět. Bylo to před čtyřmi roky v druhé polovině září. Vracím se domů z práce jako mnoho a mnoho dní předtím, přemýšlím o ničem, jen tak vnímám dění v místech, která léta dobře znám. A najednou ve mně k něčemu došlo. V půli kroku jsem se zastavil tak, že jsem nebyl schopen jakéhokoliv pohybu. Nepociťoval jsem žádnou bolest. Musel jsem zpomalit a prohloubit dech. Dýchat tím předcházejícím lehkým a rytmickým způsobem dál nešlo. Také se mi zdálo, že kufřík, který jsem držel jako vždy v levé ruce, a ve kterém byl skládací deštník, pero a sáček od svačiny, se mi zdál nějak hodně a hodně těžký. Tak jsem tam nějakou chvíli stál a pomalu se rozdýchal až slabost přešla a byl jsem schopen dále pokračovat v chůzi k domovu.

Druhý den ráno, při cestě do práce, jsem navštívil svého ošetřujícího (obvodního) lékaře a vylíčil jsem mu, co se mi přihodilo. Můj zdravotní stav až do té doby znal. Více jak deset roků jsem pod jeho dohledem zápasil s hypertenzí a překračovanou hladinou cholesterolu. Pomocí medikamentů a na jeho doporučení postupně provedenými několika změnami v mé životosprávě se mi podařilo dostat úroveň uvedených parametrů na hranice doporučených hodnot, ale nějaké další výraznější zlepšení nepřicházelo. Než mne tehdy propustil z ordinace, několikrát mi zdůraznil, abych svůj zdravotní stav pozorně sledoval a abych při sebemenších potížích okamžitě hledal lékařskou pomoc.

Na skutečnost, že mám určité dispozice k hypertenzi, mne lékaři upozornili při jedné z pravidelných sportovních prohlídek asi tak před 25 lety. Zde musím popravdě uvést, že aktivnímu sportování (ne vrcholovému sportu) se věnuji od svých 15 let. První byla cyklistika, která mi učarovala, a které jsem zůstal věrný až do současnosti, kdy bicykl nahradil rotoped. Určitá krátká období jsem se věnoval i jiným sportům: gymnastice, vzpírání, přespolnímu běhu. Od roku 1990, kdy jeden závodní lékař usoudil, že nemám jen předpoklady k hypertenzi, ale že hypertenzi mám, je nepřetržitě můj krevní tlak pod pravidelnou lékařskou kontrolou a upravován podáváním léků.

Po výše popsané příhodě jsem asi týden chodil dál do práce a protože jsem se necítil “ve své kůži“, navštívil jsem svého ošetřujícího lékaře znovu. Tentokrát se vůbec nerozmýšlel a poslal mne na vyšetření k internistovi. Ten mne nejdříve vyslechl, provedl krátké vyšetření, udělal EKG a na základě toho usoudil, že jde o příznaky anginy pectoris, dal mi tomu odpovídající léky a poslal mne do domácího léčení s tím, že kdyby nastala nějaká dramatická situace, tak ať přímo volám záchrannou službu. K dramatické události nedošlo, ale můj zdravotní stav se však postupně zhoršoval, k potížím s dýcháním docházelo při sebemenší námaze a nakonec i v klidu. Když jsem přišel za 10 dní na kontrolu a seznámil se s mým stavem, zavolal sanitku a mne odvezla do nemocnice v Bohunicích.

V nemocnici vše proběhlo standardním způsobem. Na příjmu laboratorními metodami zjistili, že nemám srdeční infarkt a také, že jsem jej neprodělal ani v posledních pěti dnech. Na JIP interního oddělení, kam jsem byl uložen, vyšetřili můj skutečný zdravotní stav a usilovali o jeho zlepšení. Po třech dnech jsem byl přeložen na lůžkový pokoj, odkud mne převáželi na jednotlivá vyšetření. K rozhodnutí o dalším postupu mého léčení došlo po koronografickém vyšetření, při kterém byla zjištěna 90% uzávěra tří věnčitých tepen. Za této situace přicházely v úvahu dvě varianty a to buď léčení konzervativní (podáváním léků, úpravou způsobu života a životosprávy), nebo chirurgický zákrok (trojnásobný bypass). Po zvážení výhod a nevýhod obou variant a rozhovoru s manželkou jsem se velice rychle rozhodl pro chirurgický zákrok.

Až do operace jsem zůstal na interním oddělení nemocnice v Bohunicích, kde mi zajistili všechna potřebná předoperační vyšetření i předoperační přípravu. Odtud jsem byl v polovině listopadu, v den operace, převezen do Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně přímo na operační sál. Operace proběhla bez komplikací. Bez problémů proběhlo i pooperační zotavení a počáteční rehabilitace v nemocnici. Do domácí péče jsem byl propuštěn 12. pooperační den.

Podle pokynů obdržených před propuštěním z nemocnice jsem navštívil obvodního (ošetřujícího) lékaře a začal s vyřizováním pooperačního léčení v lázních. Spojil jsem se s ordinací pana doktora Bouchala a pokračoval v další rekonvalescenci všech částí těla ovlivněných prodělanou operací postupným zvyšováním zátěže.

Prakticky tři měsíce po operaci jsem odjel do lázní v Teplicích nad Bečvou. Tamní pětitýdenní pobyt s poskytovanými lázeňskými procedurami, rehabilitačním cvičením významně přispěl k mojí rekonvalescenci a zařazuji jej na druhé místo hned za operaci. Tam jsem získal poznatky a praktické zkušenosti z nového životního stylu, kterými bych se měl prakticky řídit až do konce svého života: pravidelná strava a dodržování dietního režimu, pravidelná pohybová aktivita a tomu odpovídající odpočinek, pravidelná návštěva kardiologa a důsledné dodržování jeho pokynů a doporučení, pravidelné užívání předepsaných léků, udržování normální tělesné hmotnosti.

Po návratu z lázní a poradě s ošetřujícím lékařem a kardiologem jsem čtyři a půl měsíce od operace začal chodit do práce na celý úvazek. Po čtyřech měsících jsem se rozhodl odejít do důchodu. Před rokem jsem se s bývalým zaměstnavatelem dohodl o navázání nového pracovního poměru v rozsahu 32 hodin za měsíc, který trvá až do současnosti.

K tomu, abych se ve svém věku mohl ucházet o zaměstnání, musím si udržovat dobré odborné znalosti a dovednosti, být ve skvělé duševní kondici a mít dobrou fyzickou zdatnost. O to první jsem se přičinil v mládí a v současnosti si to jen příležitostně obnovuji a doplňuji. Tím druhým mne převážně vybavila sama příroda. O to třetí - fyzickou zdatnost, kondici – svádím každodenní zápas se svojí přirozenou pohodlností při tělesném tréninku.

Tělesný trénink, jeho podstatnou část, praktikuji pravidelně doma již několik roků pětkrát za týden a to zásadně dopoledne v době od 10 do 12 hodin. Trénink je rozdělen na dvě nebo tři části. První část je složena asi z deseti jednoduchých opakovaných gymnastických cviků na uvolnění kloubů a svalů. (První část trvá 5 až 10 min.). Druhá část je zaměřena na posilování určitých svalových skupin a další zpevnění svalů a uvolnění kloubů a je zařazena do každého druhého tréninkového dne. Využívám k tomu malých jednoručních nakládacích činek o hmotnosti 1,5 až 5,5 kg a pomocného domácího zařízení (židle, žehlící prkno). Cvičení je rozděleno do čtyř cyklů, v každém cyklu je 10 cviků, které se opakují 6 až 25 krát (podle druhu cviku, hmotnosti činek a okamžité fyzické kondice). V jednom dni procvičuji jeden cyklus. (Druhá část trvá 15 až 20 min.) Třetí částí je vytrvalostní trénink. Provádím jej na ortopedu s takovou zátěží, aby alespoň polovinu doby trvání této části dosahovala nebo mírně překračovala moje tepová frekvence tréninkovou tepovou frekvenci (TTF), kterou mi stanovil ošetřující kardiolog v lázních. Abych stanovený čas na rotopedu vydržel, tak si toto jednotvárné rytmické šlapání různými způsoby “zpestřuji“ a současně uvolňuji některé zvláště namáhané části těla. Nejčastěji využívám změnu rychlosti šlapání, změnu zátěže a její časové intervaly, způsob šlapání (šlapání tlakem a tahem nohy, šlapání střídavě jednou nohou, šlapání ve stoje (pozor, hrozí nebezpečí pádu), způsob držení podpěry rukou (“řídítek“). Při tréninku na rotopedu nečtu, neposlouchám rádio ani se nedívám na televizi; přes pootevřené okno vnímám provoz na ulici před domem. Stálou pozornost věnuji ukazateli času, měření tepové frekvence a některých případech ukazateli rychlosti. Při tréninku dobře vnímám stupeň zatížení exponovaných částí těla a při výskytu příznaků jejich přetížení zatížení okamžitě končím. (Tato třetí část trvá 70 až 75 min. a natočím při tom 40 až 43 km.) Každý trénink je zakončen osvěžujícím sprchováním a chvílí odpočinku. To, co jsem zde až doposud uvedl, nejsou všechny moje fyzické aktivity. Ty dále pokračují v odpoledních hodinách procházkami, úklidovými pracemi v bytě a ve “volných dnech“ prací na zahradě.

Hlavní motivací všech uvedených aktivit je vědomí toho, že je dělám pro své zdraví. Mám dobrý pocit také z toho, že nemám nebo nevnímám žádné problémy související s oběhovým aparátem, že se cítím skvěle a že pro to, co dělám, má plné pochopení i moje manželka.

J.V., 1938.

*/